Divoka Afrika

Úterý 11.listopad 2008

V 8hodin ráno, teda jak jsme později zjistili, tuniského času a jsme ještě dokončovali úpravy místa v autě pro povinného průvodce. Bude to celkem děs, pravděpodobně René bude řídit a Andrea se namačká na místo lednice. Uf! Prošli jsme kontrolou, pár výstupních razítek od tuniských celníků a po 9hodině už na nás zdálky mával lybijský trpaslík zvaný Bilgasem. Vlastně po 10h, v Lybii se čas nemění, takže jsme přijeli pozdě. Jako vždy. Chi chi. Ach jo, blíží se čas ukrutných 1.700kilometrů. Lybijci jsou trochu otravný na hranicích, tak nám ten průjezd trval déle. Ve 13hodin jsme konečně vypadli ze spárů byrokratických celníků, v nejbližším městě jsme vzali plnou nádrž za neuvěřitelných 10euro, bohatý průvodce obstaral oběd pro všechny – pikantní kuřecí sendvič, kde Andrea na spodu našla i hranolku (možná někomu přetím nechutnalo) a drandili si to přímou cestou do Tripoli, vyzvednout průvodcovo zavazadélka.

Paní domu připravila výborný lybijský čaj servírovaný s talířkem sladkostí, které Renda bleskově vyluxoval. Poseděli jsme, prohlédli fotografie míst, které bohužel neuvidíme a vzhledem k tomu, že bylo celkem pozdě, Bilgasem nás pozval na lybijskou specialitu paní domu. Mňam, bylo to moc dobré ! Rozloučili jsme se a vydali se na dlouhou cestu Kadáfího krajinou. Nocleh jsme našli na pobřeží u Leptis Magna.

Středa 12.listopadad 2008

Po rychlé snídani jsme navštívili, jediné co časový plán dovolil, v Africe největší staré římské město Leptis Magna ze 7 století BC. U vchodu nás uvítal, jako obvykle téměř všude, bilboard s Mohamad al Kadáfím. Městečko bylo ve skvělé kondici a téměř 4hodinová procházka opravdu stála za to. Andreu nejvíce zaujali prostory pro koupele a sauny a René s Bilgasem šli po stopách nevěstinců.

Odpoledne v děsném horku jsme pokračovali na cestě k egyptským hranicím. Lybie je podstatně bohatší než Tunisko, rozdíl je vidět hned jak překročíte hranice, obydlí jsou většinou zděná a spousty nových staveb, ale v čem tento, jak Bilgasem sám označil, stát primitivů nikdo nepředčí je neskutečný bordel všude kam se jen podíváte. Prý „co je za plotem či dveřmi domu není moje, tak co bych to tam nehodil“. Po krajnicích veškerých silnic jsou vidět mraky odstavených „prostě“ nepojízdných či nabouraných vozidel, ovšem není divu, doprava je děsivá. A že by někdo ty vraky uklízel, majitelé koupili nový vůz a co s vrakem v jejich malém domku. Stany jsme rozložili za Kadáfího rodným městem Sirt.

13. listopadu 2008

Tento den jsme strávili 12 hodin v autě! Čekalo nás hodně řízení a rozhodli jsme se vzít zkratku vnitrozemím místo cesty přes Benghází. Tato zkratka má asi 400 km rovné silnice, žádná čerpací stanice, žádná vesnice – prostě nic, jen kamenitá poušť!

Samozřejmě jsme se ještě zastavili koupit světlomet pro Andreu a dát si oběd (a dokonce nás až do Bilgasemu sledovala tajná policie, než je poslal k čertu…). Uprostřed dlouhého pouštního úseku už byl René unavený, a tak nechal řídit Andreu, což Bilgasema docela překvapilo – zeptal se, jestli si nemá vzít taxi, aby nás mohl následovat. Nakonec se ale rozhodl nasednout k nám do auta, pevně se držel „madla“ a všechno nechal na „inšalláh“ (boží vůli!).

Nakonec jsme po 700 dlouhých a vyčerpávajících kilometrech dorazili do Tobruku, kde jsme si postavili tábor na poli těsně za městem.

Pátek 14.listopad 2008

Pátek je posledním dnem mačkání v autě. Hurá!! Jelikož jsme nocovali kousek od města Tobruk, místa několika důležitých bitev ve II.světové válce, navštívili jsme jedinou památku po tomto období – mezinárodním válečným pohřebištěm na několika místech. Hřbitovy jsou velmi pěkné a výborně udržované. Navštívilo je spousty lidí ze všech koutů světa. Namačkali jsme, jako obvykle japonští turisti, pár fotek a pokračovali pár posledních kilometrů k hranicím. V posledním městě jsme chtěli udělat nějaké nákupy, ale nejen, že vypadalo děsně chudě, mělo také spousta divných lidí, kteří nám nedali pokoj. Bilgasem pár lidem musel rázně vysvětlit, kde mají své místo. Cesta na hranice byla celkem srandovní, kde nic tu nic, jen na krajnicích sedělo několik lidí a pozorovalo dění na cestě – „lybijská TV“ ;o) Po všech výstupních akcích jsme se rozloučili s naším průvodcem Bilgasem Šlebk a jeli k Egypťanům.

Bilgasem byl v pohodě, padlo i pár vtípků na hlavního v Lybii, trochu nás mrzelo, že nebylo možné navštívit našeho nového přítele Mohameda, asi si povídal ve vězení se zavřenými Švýcary. Lybie stojí za to ji navštívit, není devastovaná a zkažená masou turistů, což je jasně díky přísným podmínkám vstupu a povinnému průvodci, který hodně pomůže nejen při nesčetné spoustě policejních kontrol, kdy nejspíš policajti jsou placení za buzeraci! Jediným, bohužel zásadním problémem je celkem vysoká cena za každý den najmutí průvodce, což je v průměru okolo 100 – 200euro na den, záleží na cestovce a nárocích průvodce. Co se týče bezpečnosti, naše zkušenost a souhlas Bilgasem, Lybie je celkem bezpečná země, lidé jsou milý a přátelský, záleží, jak se k nim chováte vy, naše zkušenost pozitivní. Za aroganci zaplatíte, vstřícností vyděláte.

Fotoalbum Libye